Stanovisko bývalého uměleckého šéfa DŠ
Šumperské divadlo má za sebou Vítězný červen. Skupina šumperských politiků rozpoutala v únoru rozklad fungujícího organismu. Důvodem prý bylo špatné směřování divadla. Celý proces vyvrcholil tento měsíc výměnou jednatele divadla, pokračoval náhlým odvoláním ředitele a jmenováním ředitele nového, jímž se stal herec Matěj Kašík. Společně s Tomášem Potěšilem, novým jednatelem divadla, pak rozhodli o tom, že v divadle nemůžu působit ani já. Mezi hlavní důvody patří údajně: nevhodný výběr titulů a nepochopení šumperského diváka, neoblíbenost mé práce u publika, vyšší náklady než výnosy v případě mých režií, údajné hrozné vyjadřování o šumperském publiku, ke kterému jsem prý neměl úctu, arogantní přístup k výtkám ze strany některých zastupitelů města (reakce na tyto výtky byla zveřejněna na stránkách elbel.webnode.cz a i-DN) a také argumentace pocitem, že mi divadlo za ta léta nepřirostlo k srdci. Rovněž prý bude lepší, když v DŠ nebude jeden stálý režisér, ale budou se více střídat. Proto bylo zrušeno místo uměleckého šéfa.
S částí argumentů, k nimž patří např. oblíbenost u diváků, se nedá bez hlubšího zkoumání polemizovat, počet abonentů sice poklesl, ale celkový počet diváků za sezonu vzrostl. Žádná anketa, která by nespokojenost s mými režiemi potvrdila, mezi publikem neproběhla. Velká část argumentů je také založená na fámách a drbech. Razantně se chci ohradit proti tvrzení, že mi divadlo, jež jsem spolu s ředitelem Sviderskim posledních pět let formoval, nepřirostlo k srdci. Pět let je hodně dlouhá doba na to, aby mě divadlo, kterému jsem věnoval množství času, nechalo chladným. A vždy jsem pro něj odváděl práci nejlépe, jak jsem mohl. V případě profese jako je dramaturg a režisér, je také absurdní argumentovat tím, že jsem v budově divadla nebyl pět dní v týdnu po celý rok. K otázce pestrosti režisérů jen tolik – z celkového počtu třicítky inscenací, na nichž jsem se podílel jako režisér, dramaturg či autor, jsem režíroval 11, zbytek byl svěřen hostům. Podle mého názoru je kontinuální práce se souborem přínosná a důležitá a velice bych se divil, kdyby mé místo nezastoupil jiný kmenový režisér.
Nejproblematičtější na celé věci není mé odvolání, ale zásah do dramaturgického plánu a stažení jedné z inscenací plánovaných na příští sezonu. Tento titul je podle mě hlavním důvodem mého rychlého konce v Divadle Šumperk.
Jde o hru Julek, částečně dokumentární inscenaci o Juliu Augustinu Vargovi, neskutečně silné osobnosti v naprosto bezmocném těle. Příběh výjimečný i za hranicemi regionu měl být vrcholem dramaturgické linie místních námětů.
Vyřazením této inscenace z repertoáru se divadlo údajně chce přiblížit více šumperskému divákovi, jemuž bude nabídnut jiný titul. DŠ se však tímto vzdává ambice překročit průměr regionálního divadla. K divácky vstřícným komediím byla na sezonu 13/14 nasazena jedna náročnější hra, která měla přiblížit pozapomenutou, ale snad nejvýznamnější osobnost místního disentu v osmdesátých letech.
Tento krok nelze brát jinak než jako cenzuru, jediný zjevný důvod je, že Julek otevře témata z nedávné minulosti, která mohou být pro některé lidi nepříjemná. Dalším lidem ovšem toto téma bude chybět.
Přestože bude v příští sezoně změněn jen jeden titul, došlo k náhlému odvolání dramaturga, který sezonu připravil. Zároveň odchází umělecký šéf, který před několika týdny v konkurzech vybral čtyři nové členy hereckého souboru. To považuji za necitlivý zásah do chodu divadla.
Obávám se, že nezkušený ředitel může být snadno ovlivnitelný a bude pod příliš velkým tlakem nekompetentních politiků. Některé požadavky zástupců města bych jako dramaturg a umělecký šéf stejně nemohl akceptovat. Způsob, jakým došlo k mému odvolání, je ovšem nehorázný.
Přesto přeji novému vedení hodně úspěchů a především síly. Způsob, jak zabránit (zatím popíranému) rozpuštění souboru DŠ, nebude vůbec jednoduchý.
Na závěr chci všem spolupracovníkům, se kterými jsme se v Šumperku potkali, poděkovat za jejich příspěvek k tomu, aby se DŠ pokusilo překročit vlastní stín. O to jsem se po celých pět let snažil především.
Ondřej Elbel